Projekt památníku AVIATIKA

OSOBNOSTI BRODSKÉHO NEBE

Lev Nádherný

Prvním doloženým letcem je zdejší rodák Lev Nádherný. Celým jménem: Lev Jan Filip Nádherný. Narodil se v Německém Brodě na náměstí v čísle popisném 165. Otec František Nádherný byl doktorem veškerých práv a advokátem zemským. Matka Julie rozená Kopečná byla dcerou c. k. soudního adjunkta v Německém Brodě. Po dědech se Lev jmenoval i Jan Filip.

Po čtyřech ročnících pražského gymnázia, začal studovat tříletou vojenskou vyšší reální školu v Hranicích na Moravě. Po té absolvoval ve Vídni tříleté studium na Vojenské technické akademii na dělostřeleckém oddělení. Které úspěšně ukončil 18. srpna 1891 a nastupuje jako Leutnant dělostřelectva Rakousko – Uherské armády.

Vystřídal mnoho posádek monarchie. Později absolvoval Vyšší dělostřelecký kurs ve Vídni. V roce 1914 absolvoval letecký pozorovatelský kurz. Po vypuknutí války už v hodnosti Oberstleutnant nastupuje ve štábu dělostřelecké brigády nejprve na ruské frontě, kde velel celé dělostřelecké brigádě, tedy stovkám vojáků. Dne 1. května 1915 byl povýšen do hodnosti Oberst.

Z východní fronty byl v roce 1916 převelen na bojiště v severní Itálii. Tam také změnil zaměření. Od dělostřelců zamířil k vojenským letcům. Bylo mu tehdy už 46 let, přesto se nezabýval jen velitelskými povinnostmi, ale pravidelně usedal do kabiny letadel – většinou jako vojenský pozorovatel. Dne 26. září 1916 byl jmenován velitelem všech leteckých rot 11. armády v Tridentu v Itálii. O měsíc později 21. října 1916 byl jmenován velitelem všech leteckých rot 5. armády na sočské frontě v Itálii. Přes svou vyšší štábní funkci a i vyšší věk se účastnil bojových letů jako pozorovatel. Dne 14. října 1916 dokonce sestřelil italské letadlo spolu s pilotem Korporal Julius Kowalczik. Dne 25. listopadu 1916 spolu s pilotem tehdejším Oberleutnant Godwin Brumowski musel nouzově přistát za vlastními liniemi po útoku italských stíhačů pravděpodobně od 77. stíhací squadriglia. 14. srpna 1917 velel náletu 11 bombardérů Brandenburg C I. na Benátky. Rozkaz splnili úspěšně. Část severoitalského města vážně poškodili, operace však byla relativně malá. Výsledek války nemohla v žádném případě ovlivnit. Při návratu byl jeho letoun sestřelen a pilot s ním nouzově přistál na moři, kde byl zajat posádkou torpédového člunu. V zajateckém táboře na rozdíl od stovek svých krajanů odmítl vstup do československých legií. V zajetí proto zůstal do konce první světové války. Z Italského zajetí byl propuštěn 9. února 1919. Okamžitě zamířil do Prahy.

Dne 4. března 1919 si podává přihlášku do Československé armády. Byl přijat v hodnosti plukovníka a od dubna 1920 do března 1921 působil jako přednosta 13. oddělení MNO (vzduchoplaveckého oddělení). Dne 31. března 1921 je přeřazen do výslužby, po té co rezignoval po vleklých sporech s Francouzskou vojenskou misí na svou funkci.

Po té působil několik let jak úředník Union Banky v Praze. Bydlel v Roztokách nad Vltavou a penzi trávil v Prunéřově u Kadaně, kde 5. března 1933 zemřel.

Robert Ellner

Významnou osobností prvorepublikového letectva byl Robert Ellner. Narodil se 1. prosince 1889 v Německém Brodě v rodině hostinského na nádraží č.p. 96 Karla Ellnera a jeho manželky Teresie rozené Liebhartové, dcery hostinského ve Statzendorfu.

Leteckou kariéru zahájil už za Rakousko-Uherska, kde vystudoval německobrodské reálné gymnázium v letech 1900-05 a následně absolvoval Kadetní školu pěchoty v Mariboru, Kurs pro letecké pozorovatele ve Wiener Neustadtu, Pilotní školu v Szegedu, Velitelské školy v Praze a Kurz pro vyšší velitele v Praze. Za první světové války velel i několika jednotkám (Flik 56/J a Flek 5). V r. 1916 se stává pilotem. Poznal ze vzduchu všechna specifika ruského, rumunského i italského bojiště. Po válce se dal do služeb Leteckého sboru a zapojil se i do bojů s Maďary v roce 1919, kdy si v řadách Bre.590 zapsal 17 nepřátelských letů (nejčastěji s pilotem Joe Poliquenem, který byl za druhé světové války prvním velitelem francouzské jednotky v SSSR – slavné perutě Normandie). Za první republiky poté velel řadě jednotek – setninám/rotám a leteckým plukům. V roce 1936 se stal velitelem elitního Leteckého pluku 1 a byl zástupcem velitele štábu I. letecké armády generála Karla Janouška. Za branné pohotovosti státu 22. září – 22. října 1938 plnil úkoly náčelníka štábu Velitelství letectva I. armády. Výrazně se zasloužil o vybudování vojenského letiště v Německém Brodě v období první republiky. Srdce neuneslo tíhu doby a v lednu 1940 umírá.

Bedřich Starý

Dalším letcem z Německobrodska byl Bedřich Starý, narozen 10. července 1894 v Sobíňově, odchází před válkou za prací do Francie, kde se stává vojákem, legionářem, příslušníkem dobrovolnické roty Nazdar, posléze příslušníkem leteckého oddílu francouzského letectva. Je jedním z prvních bojových pilotů Československého letectva během Maďarsko-československé války. Posléze pak sloužil u leteckých pluků v Olomouci, poté se stal velitelem armádní pilotní školy na letišti v Chebu a v Praze. Do výslužby odešel 14. března 1939, den před obsazením Československa a vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Po osvobození Československa se roku 1945 znovu hlásil do Československé armády, ale byl zprvu odmítnut, poté jmenován velitelem Vojenské letecké ozdravovny v Komorním Hrádku, o jeho leteckém nasazení se již neuvažovalo. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ. Získal pozici ve Vojenském leteckém ústavu v Praze – Letňanech, roku 1953 pak přešel do letňanského Výzkumného a zkušebního ústavu. Z armády odešel v hodnosti plukovníka a závěr života strávil v penzi v rodném Sobíňově, kde 26. července 1970 zemřel.