Průkopníci na Německobrodsku

První známky zájmu o pohyb vzduchem byly v tehdejším Německém Brodě (tak se Havlíčkův Brod jmenoval po staletí až do roku 1945) zaznamenány již v roce 1863, kdy místní telegrafní dozorce Václav Hahnel popisuje svůj plán vzducholetu (Luftfahrer) a hledá prostředky k jeho realizaci, proto píše dopis samotnému císaři do Vídně a zároveň poslanci Františku Ladislavu Riegerovi. Jako potah se plánoval obal z kůže nebo z kůry stromů namočené v pryskyřici. V aparátu mělo být několik pump, které dovnitř tlačily skrze trubky vzduch a tím plnily několik měchů. Měchy po stlačení posílaly vzduch velkou rychlostí proti křídlům a tím zajišťovaly let celého stroje. Luftfahrer nejspíše nikdy nebyl realizován, a tak lze jen těžko usuzovat, zda tato myšlenka mohla být úspěšná.

Jen o několik desítek let dříve, sice bez zachovaného nákresu, zato letěl vícekrát vzduchem Josef Pathan (*1810 Dolní Krupá – †1882 Kunemil). Než se začal věnovat učitelování, tak svůj vynález v podobě velkých křídel pokrytých husími brky a připevněných na zádech a rukou testoval s výsledkem nejdelšího letu až několika desítek metrů dlouhého. Budoucí povolání si vyžadovalo studium a tak na další pokusy nedošlo. Vše se zachovalo v zápisech vyprávění jeho současníků.