Současně s armádou využíval plochu letiště aeroklub, který jako pokračovatel Masarykovy letecké ligy zahájil hned po druhé světové válce svou dobrovolnou činnost, která byla násilně přerušena v letech okupace. Ustavující schůze Českého národního Aeroklubu (ČNA) v Havlíčkově Brodě proběhla již 24.6.1945, kde byla projednávána zvláště otázka vybavení Aeroklubu leteckou technikou. Veškerá byla zabavena v r 1939. Z fondu ČNA byly přiděleny kořistné větroně z bývalého školního letiště Luftwaffe ve Zbraslavicích. Členové Aeroklubu si odtamtud přivezli větroně JEŘÁB, GRUNAU BABY a kluzáky ŠK-38.
V letech 1946-47 bylo hlavním úkolem postavit dřevěný hangár a zajistit vlastní naviják. Dřevěný hangár byl dokončen v roce 1947 a zruční členové Aeroklubu dokázali vyrobit vlastní samohybný naviják na podvozku vozu Steyer.
Svého prvního motorového letounu se však Aeroklub dočkal až mnohem později. Populární PIPER CUP byl přelétnut z Prahy dne 28.3.1947 a následně byl letoun slavnostně pokřtěn jménem „Sázavan“. Slavnou stránku motorového létání v Havlíčkově Brodě napsal letoun PO-2 KUKURUZNIK darovaný Aeroklubu Sovětskou armádou. Dne 5.4.1948 byl slavnostně pokřtěn na náměstí v Havlíčkově Brodě jménem „Slovan“. V Aeroklubu sloužil k navigačním letům a pro vlekání větroňů. Dalším motorovým letounem Aeroklubu byla PRAGA E 114 – populární „Bejbina“. Přelomem dosavadní činnosti Aeroklubu byl rok 1953, když sportovní létání bylo sloučeno do nově vzniklé organizace Svazarm.
V Aeroklubu se objevily nové větroně řady ŠOHAJ: VT-25, 125 a 425. A pro výcvik nových pilotů byl určen dvoumístný větroň VT-109 PIONÝR. Zkvalitnění bezmotorového výcviku přinesly vlečné letouny C-104 a Z-381. Pro výcvik nových motorových pilotů byly určeny letouny Z-26 a Z-226 BOHATÝR.
V roce 1958 proběhl na letišti úspěšný letecký den, při kterém byly prováděny vyhlídkové lety s letounem AERO C3 A a také se zúčastnila armáda s proudovými stíhacími letouny MIG-15. Úspěšnou sportovní činností na počátku 60. let byla podpořena příchodem nové generace techniky – nový větroň L-13 BLANÍK, akrobacie na větroni LUŇÁK, větroň VT-16 ORLÍK. S příchodem vojenských vrtulníků bylo rozhodnuto o stěhování Aeroklubu. Vlastními silami byl vybudován hangár, samostatná provozní budova a garáže pro vozidla. Členové si museli začít na svoji činnost vydělávat brigádami. V první polovině 60. let zdomácněl na letišti i paraodbor.
V roce 1974 proběhl další úspěšný Letecký den. Zúčastnil se ho i nový motorový letoun Z-42. V roce 1975 byl založen Kroužek mladých letců. Byl také založen Klub leteckých modelářů při Aeroklubu Havlíčkův Brod. V letech 1976-78 vznikly na letišti dvě zcela ojedinělé konstrukce. Postaven byl Aeroklubu nový tahač navijákových lan – SPELEV – za základ posloužil vyřazený osobní vůz Trabant. V roce 1978 byla dokončena zástavba navijáku H2 HERKULES na podvozek nákladního vozu „Erena“. K pohonu nákladního vozu bylo použito upraveného motoru z osobního vozu Trabant.
V roce 1979 získal člen aeroklubu titul juniorského mistra republiky v letecké akrobacii se Z 50 L. Členka Aeroklubu získala v družstvu žen na Mistrovství světa v parašutismu v Lučenci v roce 1982 zlatou medaili. V 80. letech se také obnovila tradice pořádání leteckých dnů s armádou.
Generační posuny členů i techniky fungují jako v každém spolku a historicky opakovaně. Prostor i vůle pro budoucí rozvoj je a trvá…